Stála jsem v obchodě a plakala. Můj Muž mi právě řekl, že si nepřeje abych si kupovala pec na výpal keramiky.
A přitom tam stála. Moje vysněná. Samozřejmě poslední kus. Kus, který je ještě za “starou” cenu, protože prodejci o několik procent zdražují veškeré pece.
Pro mě malý konec světa….ani ne proto, že ji mít nebudu, ale proto, že jsem si vzala Muže, který při mě stojí a pomáhá mi plnit mé sny. A tohle je jeden z nich! Proboha, co teď budu dělat? Koupit si ji mohu, ale můj Muž si to nepřeje. A s jeho “nepohodlím” si ji nekoupím, protože když bych si něco nepřála já, věřím, že by to bylo i z druhé strany….Stojím a koukám, neschopna slova. ”Tak já si ji nevezmu.”, smutně hlásím panu prodavači, který mi ke všemu domluvil ještě lepší cenu, protože si právě kupuji i kruh na točení. Velký nákup a velká sleva. Ale já nemohu. Platím, nasedám do auta a jedu jako omámená směr Křivoklátsko, do našeho domova…..a pár dní je se mnou k nevydržení….jsem tichá, ale přesto mluvím, jsem smutná a přesto dělám věci, které miluju…Po pár dnech už to můj Muž vzdává a ukazuje mi fakturu pece. Přesně té, u které jsem stála, připravené pro mě….Jeho slova slyším jako v mlze “Chtěl jsem Ti ji koupit k Vánocům a tys mě předběhla.” A já vyskakuju do vzduchu a věřím. Věřím, že tohle je ono. Tohle je On a mé Sny se po krůčkách začínají plnit ❤︎.
